Můj Začátek

Viděla jsem na Facebooku přísvěvek, kde jedna paní prodavala skinny samičku, která byla v otřesných podmínkách. Byla z množírny...

Paní mi řekla, že na ní nemám chovat, jenže sama paní ji měla pouze na chov.

Samička měla zánět obou očí a byla březí. Veterinář mi doporučil ji nechat uspat, ale já to zamítla.

6. Ledna se mi narodila má životní samička - Šunka. A s ní přišly problémy. Matka neměla mléko pro své tři potomky, takže jsem je musela rozkrmovat ručně. Každé dvě hodiny jsem musela vstát a dát jim stříkačkou sušené mléko z veteriny. Prvních 14 dnů bylo otřesných, ale i tak jsem všechny tři rozkrmila. Dva samečky jsem dala své kamarádce, která se o ně velmi dobře postarala. Nechala jsem si pouze jedinou skinny samičku. Její první jméno mělo být Dobby, ale nakonec jsme ji přejmenovali na pana Šunku.

Pana Šunku jsem nikdy neměla k chovu, byla to moje životní skinny morče, které jsem milovala nadevše.

Bohužel měla rakovinu a dožila se nedožitých třech let...

Mezitím jsem zachránila dalších šest skinny morčat. Smrt Šunky byla velmi bolestivá, a proto jsem se rozhodla, že na její počest založím chovnou a záchrannou stanici ,,CHS u Pana Šunky."

Pokud se mě ptáte proč zrovna pan Šunka, tak ani já sama nevím. Prostě a zkráceně to je pan Šunka.

Momentálně se u mě nachází deset skinny morčat a jsem si jista, že se to ještě rozroste.

Samozdřejmě zachrannou, a ne chovem. Nemám k plánu prozatím chovat, i když mám čtyři papírové skinny morčata...